notářská kancelář


Podjatost soudního komisaře

Z hlediska případné podjatosti mají účastníci právo vyjádřit se dle ustanovení § 15a a násl. o.s.ř. k osobám, které se podílí na projednání a rozhodování ve věci, a kterými je pověřený soudní komisař a soudci a vyšší soudní úředníci v rámci Okresního soudu v Liberci dle rozvrhu práce. Rozvrh práce Okresního soudu v Liberci je veřejně přístupný a každý má právo do něho u soudu nahlédnout a učinit si z něj výpisy nebo opisy  § 15a o.s.ř. (§ 1 odst. 2 z.ř.s.). Námitku podjatosti je účastník povinen uplatnit nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnila daná osoba, o jejíž vyloučení jde. Nevěděl-li v této době o důvodu vyloučení nebo vznikl-li tento důvod později, může námitku uplatnit do patnácti dnů poté, co se o něm dozvěděl.

 

Pořízení pro případ smrti

Účastníci mohou popřít pravost požízení zůstavitele pro případ smrti, pokud mají za to, že podpis na listině není podpisem zůstavitele  (§ 1673 odst. 1 NOZ) a mohou namítnout neplatnost pořízení i z jiných z jiných důvodů.

 

Povinný díl

Právo na povinný díl má:

  1. nepominutelný dědic neplatně vyděděný,
  2.  nepominutelný dědic, o němž bylo zůstaviteli známo, že je naživu, a přesto jej v závěti opominul,
  3. nepominutelný dědic, který dokáže, že zůstavitel při pořízení pro případ smrti o něm nevěděl.

Nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci.

Je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu.

Nepominutelný dědic nemá právo na podíl na majetku zůstavitele, ale na finanční vyplacení svého povinného dílu. Povinný díl se počítá z čisté hodnoty majetku,

Na povinný díl potomka se započte:

  1. to, co nabyl z dědictví odkazem nebo pododkazem
  2. to, co od zůstavitele bezplatně obdržel v posledních třech letech před jeho smrtí, ledaže zůstavitel přikáže, aby se započtení provedlo za delší dobu
  3. to, co mu zůstavitel dal v posledních třech letech před smrtí na úlevu v nákladech spojených se založením samostatné domácnosti, se založením manželského či obdobného soužití nebo s nástupem povolání či se započetím podnikání; stalo-li se tak dříve než v posledních třech letech před zůstavitelovou smrtí, provede se započtení, pokud zůstavitel neprojeví opačnou vůli.
  4. a to, co zůstavitel použil v posledních třech letech před smrtí na úhradu jeho dluhů (pokud byl zletilý), stalo-li se tak dříve než v posledních třech letech před zůstavitelovou smrtí, provede se započtení, pokud zůstavitel neprojeví opačnou vůli.
  5. to, co od zůstavitele bezplatně obdržel jeho předek.

 

Zákonná dědická posloupnost

První třída dědiců

V první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem. Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti.

 

Druhá třída dědiců

Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Dědici druhé třídy dědí stejným dílem, manžel však vždy nejméně polovinu pozůstalosti.

 

Třetí třída dědiců

Nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti.

 

Čtvrtá třída dědiců

Nedědí-li žádný dědic ve třetí třídě, dědí ve čtvrté třídě stejným dílem prarodiče zůstavitele.

 

Pátá třída dědiců

Nedědí-li žádný z dědiců čtvrté třídy, dědí v páté třídě jen prarodiče rodičů zůstavitele. Prarodičům zůstavitelova otce připadá polovina dědictví, prarodičům zůstavitelovy matky druhá polovina. Obě dvojice prarodičů se dělí rovným dílem o polovinu, která na ně připadá. Nedědí-li jednotlivý člen dvojice, připadne uvolněná osmina druhému členu. Nedědí-li dvojice, připadne tato čtvrtina druhé dvojici téže strany. Nedědí-li ani jedna dvojice téže strany, připadá dědictví dvojicím druhé strany ve stejném poměru, v jakém se dělí o polovinu dědictví, která jim připadá přímo.

 

Šestá třída dědiců

Nedědí-li žádný z dědiců páté třídy, dědí v šesté třídě děti dětí sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele, každý stejným dílem. Nedědí-li některé z dětí prarodičů zůstavitele, dědí jeho děti.

 

Vydědění

Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který:

a)

mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi,

b)

o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl,

c)

byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo

d)

vede trvale nezřízený život.


Odmítnutí dědictví

Odmítnutí dědictví vyžaduje výslovné prohlášení vůči soudu. Musí být v určené lhůtě učiněno do protokolu u soudu nebo písemné prohlášení o tom musí soudu dojít v této lhůtě. Jsou-li pro to důležité důvody, soud dědici lhůtu k odmítnutí dědictví přiměřeně prodlouží, žádost o to musí soudu dojít během této lhůty. Odmítne-li dědic dědictví, hledí se na něho, jako by dědictví nikdy nenabyl. Uplynutím lhůty k odmítnutí dědictví právo odmítnout dědictví zaniká. Jednou učiněné prohlášení dědice  o tom, že dědictví odmítá, nebo neodmítá, anebo že dědictví přijímá, je neodvolatelné. K projevu vůle, kterým by dědic své prohlášení odvolal, nebude přihlíženo, platí prohlášení, jež bylo prvně dědicem učiněno. Odmítne-li dědic dědictví pod podmínkou, s výhradou nebo jen zčásti, je odmítnutí dědictví neplatné a bude platit, že v takovém případě dědic se ve lhůtě nevyjádřil, neučiní-li ve lhůtě nové, platné prohlášení. Odmítá-li dědictví nepominutelný dědic, může dědictví odmítnout s výhradou povinného dílu. K odmítnutí dědictví se nepřihlíží, dal-li dědic již svým počínáním najevo, že chce dědictví přijmout. Je-li dědiců více, neujednají-li si  nic jiného a není-li zůstavitelem povolán vykonavatel závěti či správce dědictví, stávají se neodmítnutím dědictví též správci pozůstalosti se všemi právy a povinnostmi vyplývajícími ze zákonné úpravy této funkce.

 

Výhrada soupisu

Dědic si může ve lhůtě do 1  měsíce ode dne, kdy byl o tom  vyrozuměn, vyhradit soupis pozůstalosti a v tom případě hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví,

Neuplatní-li dědic právo na výhradu soupisu ve stanovené lhůtě bude povinen hradit dluhy zůstavitele v plném rozsahu, i když přesáhnou cenu dědictví.

Právo na výhradu soupisu lze uplatnit prohlášením učiněným ústně do protokolu před soudem, anebo prohlášením zaslaným soudu v písemné formě, které musí soudu dojít ve stanovené lhůtě. Prohlášení musí být bezvýminečné, vyhradí-li si dědic soupis s výhradami nebo podmínkami, nebude k nim přihlíženo. Pokud dědic uplatní výhradu soupisu pozůstalosti, bude nařízen a proveden soupis pozůstalosti, neshledá-li soudní komisař důvody pro jeho nahrazení seznamem pozůstalostního majetku vyhotoveným správcem pozůstalosti a potvrzeným všemi dědici nebo společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku (§ 1687 o.z.). Dědic ztratí právo na výhradu soupisu pozůstalosti a bude odpovídat za dluhy zůstavitele bez omezení,  ujme-li se on (nebo jeho zástupce), aniž je k tomu oprávněn, plné správy pozůstalosti (tedy bude-li činit víc, než co je nutné k zachování majetku v pozůstalosti) nebo  prokáže-li se, že  pozůstalostní majetek úmyslně zatajil, nebo smísí-li části pozůstalosti s částmi svého majetku, aniž lze rozlišit, komu patří, pokud  tomu tak nebylo již před smrtí zůstavitele. Neuplatní-li výhradu soupisu více dědiců, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně (§ 1704 o.z)